Matěj Stropnický, čerstvě zvolený předseda Strany zelených, dal svůj první rozhovor v nové funkci idnes.cz, a ten vyšel pod krásným titulkem „Stropnický: Západ destruoval některé státy a důsledkem je migrace“. Moje setkávání s papírovou MF Dnes se omezuje na to, že si občas čtu jejich titulky v trafice, a proto mě překvapuje, že tam není rovnou STRANA ZELENÝCH: ZA VLNU UPRCHLÍKŮ MŮŽEME MY. Samozřejmě, migrace se dotýká jen jedna z mnoha Stropnického odpovědí, která je v článku pro jistotu hned na začátku. Nutno uznat, že titulek ji shrnuje celkem přesně. Ok.
Teorie protipřistěhovalecké nálady
Předtím, než se pokusím odpovědět na titulní otázku, musím poznamenat, že kdokoliv se zastává v Česku uprchlíků, nepochybně se setkal s argumentem, že to dělá proto, že má raději cizince než „vlastní lidi“, což je údajně znak sluníčkářského pseudohumanismu a dotyčný je zrádce národa. To mi připadá jako argument idiotské a odporné, ale pochybuji, že někdo, kdo zastává tento názor, bude přesvědčen, že se mýlí, pokud mu bude vysvětleno, že máme pomoci uprchlíkům, protože jsme „my“, totiž „Západ“ jehož jsme součástí, jejich utrpení způsobili.
Pro úplnost je vhodné doplnit, že v české společnosti je určitý názorový proud, spojený s podporou Ruska a jeho režimu neliberální demokracie (zdroj: Viktor Orbán), a pro ten je jistě přitažlivý argument, že za uprchlickou vlnu může Amerika. A ta lidem, co zastávají takové názory, mnohdy splývá se „Západem“. V takovém kontextu se „Západem“ v zásadě nemyslíme „my“. Ale pokud „Západ“ nejsme my, tak zjištění, že Západ způsobil uprchlickou krizi, rozhodně nevede k tomu, že jsme za ní odpovědní a měly bychom tedy přispět k jejímu řešení. Lidi s těmito názory to logicky vede k závěru, že bychom měli opustit naše strategické spojenectví s USA a nahradit ho spojenectvím s Ruskem, popřípadě i přijmout některé prvky ruského režimu, vzhledem ke kontextu v tomto případě patrně tamní politiku vůči muslimské menšině. Mimochodem, 10 % obyvatel Ruska jsou muslimové, což je víc než v jakékoliv zemi EU kromě Bulharska (vážně). Vztahy mezi nimi a majoritou jsou skutečně dost „osvobozeny od falešné politické korektnosti“, čili ruští muslimové čelí značné diskriminaci. Ne že by zacházení s muslimy ve státech EU bylo úplně sluníčkově nediskriminační, ale v Rusku jsou v tomhle skutečně o dost „napřed“. A ne, nevedlo to k tomu, že Rusko je země, v níž by bylo bezpečno před teroristickými útoky páchanými muslimy. Příznivce Putina argumentem, že Západ způsobil uprchlickou vlnu, k větším sympatiím s uprchlíky nepohnete.
Pokud se ptáte, jak tedy přesvědčit Čechy, že není kvůli hordám imigrantů nutné zavírat hranice a vystupovat z EU, upřímně řečeno, nevím. Moje teorie, která ovšem není nijak důkladně otestována, je, že je třeba hlavně uklidňovat nepodložené obavy a vysvětlovat lidem, že radikální kroky a blokování společných celoevropských řešení není v našem národním zájmu, což za a) je pravda, a za b) se tím narušuje stereotyp, že „sluníčkář není vlastenec“.
Tak může za to Západ nebo ne?!
Přes výše řečené jaksi vytknuté před závorkou ale uznávám, že věcně má smysl řešit, nakolik jsou za současné problémy třeba v Sýrii zodpovědné vlády západních států. K tomu, abychom dokázali přispět k jejich řešení, je vhodné poznat jejich příčiny a nejlépe se i pro příště poučit. Naneštěstí Stropnického odpověď ve výše odkazovaném rozhovoru je natolik neurčitá a zamotaná, že nedává dobrý smysl („Když se mají popsat příčiny migrace, tak je třeba říci, že se Západ podílel na destrukci států na Blízkém východě i v severní Africe. Ano, byly to autoritářské režimy, ale zadržovaly řekněme tam v tom místě…. Byly to státy. Každopádně to uspořádání bylo konsolidované„). Pokud bych chtěl ohnout význam jeho slov tak, aby byla smysluplná, musel bych předpokládat, že mluví o rozdělení osmanské říše mezi koloniální mocnosti, které je skutečně prvotní příčinou mnoha současných potíží. To je ale přitažené za vlasy, ve skutečnosti je smysl Stropnického slov asi takový, že Západ způsobil revoluce Arabského jara, které následně vyvolaly uprchlickou vlnu. Což prostě není pravda.
Arabské jaro vzniklo tak, že se obyvatelé arabských zemí vzbouřili proti svým hluboce zkorumpovaným a brutálním diktátorským režimům. Destabilizace je přímým důsledkem ukončení zahnívající stability diktatur. Západ k vypuknutí těchto revolucí nepřispěl nijak, a teď se snaží vypořádat s jejich důsledky, přičemž u toho napáchal mnoho přešlapů a sporných rozhodnutí. Stropnický možná narážel na intervenci v Lybii, kde vojenský zásah Francie, USA a Británie pomohl vzbouřencům svrhnout Kadáfího, jenže pokud by k intervenci nedošlo, Kadáfí by nejspíš revoluci utopil „v potocích krve“ (citace dikátorova syna) což by dost možná mohlo vyvolat uprchlickou vlnu z Lybie podobnou té, která je teď ze Sýrie. Je pravda, že teď hodně migrantů, mnoho z nich Afričanů ze zemí nemajících s Arabským jarem nic společného, prchá přes Lybii, ale samotných Lybijců je mezi nimi asi málo (Lybie taky dnes není zrovna ráj na zemi, ale ve srovnání s peklem v Sýrii je na tom podstatně líp).
Dříve, v rozhovoru pro TN.cz, Stropnický ovšem svoji tezi o vině Západu obhajoval podstatně solidněji. Západ podle něj rozvrátil Irák, což vedlo k vzestupu takzvaného Islámského státu, ergo uprchlíci. Poslední krok úvahy je ovšem pochybný – pokud se probíráte tím, co zahraniční média o válce v Sýrii a Iráku píšou (ano, mám podivné koníčky), zjistíte, že v Česku často opakovaná informace, že uprchlíci prchají před Islámským státem, ve většině případů v podstatě není pravdivá. Ze Sýrie většina lidí prchá buď před systematickou kampaní teroru proti civilnímu obyvatelstvu ze strany Assadovy vlády, vojensky podporované Ruskem a Íránem, nebo prostě před všeobecným násilím a zhroucením země v důsledku občanské války. Ta by nepochybně vesele zuřila i bez Islámského státu a uprchlíky by produkovala i tak.
Na druhou stranu, konstatování, že USA a další země svou invazí do Iráku sice zapříčinili zrod tzv. Islámského státu, ale ten nemůže za uprchlíky, nelze jaksi považovat za doklad úspěšnosti americké zahraniční politiky. Je jasné, že existence tzv. Islámského státu je přímým důsledkem amerických chyb.
Kdybych mi byla přidělena nezáviděníhodná úloha obhájce invaze do Iráku, to nejlepší, s čím bych dokázal přijít, je, že Saddámův režim byl takového typu, u něhož není pravděpodobné, že by se jeho svržení obešlo bez výše zmíněných „potoků krve“, invaze neinvaze, a že v případě nějaké takové krvavé epizody by se nepochybně na scéně stejně objevili ozbrojení salafističtí džihádisté, protože ti se pravidelně objevují v muslimských zemích, kde zuří občanská válka a/nebo se stát zhroutil. To je však dost chabá obhajoba katastrofy, kterou byla západní invaze pro Irák i pro (v podstatně menší míře) státy, které tam vpadly. V nich je dnes také velmi nepopulární a politici i strany, které je do války zatáhli, za to zaplatili ztrátami voličských hlasů. V negativním hodnocení této operace i v tom, že ta hluboce souvisí se současnými potížemi, má Stropnický podle mě úplnou pravdu.
Kromě toho je syrská občanská válka a řada dalších problémů v regionu důsledkem toho, jak se arabský svět (ne)vyrovnal s dědictvím koloniální éry – kupříkladu hranice mezi Irákem a Sýrií, po obou stranách obývaná sunnitskými Araby, skupinou, která je v obou zemích navzdory svojí početnosti vyloučena z podílu na vládě, a dnes pod kontrolou tzv. Islámského státu, byla původně nakreslena jako hranice mezi državami Británie a Francie. Což je další důvod, proč je podle mě fakticky správné tvrdit, že rozhodnutí západních vlád, v tomto případě tedy učiněná celkem hluboko v minulosti (v době 1. světové války), jsou částečně odpovědná za současný krvavý chaos.