Reklama
 
Blog | Aleš Ziegler

Shit hits the fan: poznámky na okraj britského referenda

f29e83c0-1ba4-11e6-afe8-af49ac0e29d1_1ecc3b12aea8e69c95ddf7d3da87b776

Británie

Poslední průzkumy ukazují, že britští voliči jsou rozdělení skoro přesně půl na půl (ještě nedávno měli příznivci Brexitu těsnou většinu). Historická zkušenost s podobnými referendy je, že zachování dosavadního stavu získá víc hlasů než předpovídají průzkumy. Snad proto, že část voličů se na poslední chvíli rozhodne překonat svoji znechucenost z /doplňte/…  a hlasovat pro bezpečnější možnost. Navíc průzkumy v Británii těžce minuly výsledek posledních parlamentních voleb. Jak to dopadne, se teda nedá odhadnout.

Reklama

Zdá se, že příznivci Brexitu nemají moc dobře promyšlené, co bude v případě úspěchu krok 2. Cameronova vláda potom skoro určitě padne. Dost pravděpodobně nastane menší finanční krize -kurz libry se už teď potácí podle toho, jak vypadají předrefendové průzkumy. Vyjednávání o podmínkách Brexitu s ostatními státy Unie nebude jednoduché. Nenáviděné východoevropské imigranty, pro řadu voličů hlavní důvod podpory Brexitu, nebude právně ani prakticky jednoduché dostat ze země, nemluvě o tom, že jejich absence v britském hospodářství bude mít samozřejmě negativní dopady – koneckonců, kdyby nebyli potřeba, tak by je nikdo nezaměstnával.

Po nějaké době se ale situace uklidní a Anglie zůstane bohatou liberální demokracií, i když s největší pravděpodobností bude chudší než pokud by v Unii zůstala – ekonomové se na tom shodují (k čtení FT asi nutná registrace zdarma). Skotsko se možná odtrhne, ale to v podstatě nebude až tak důležité – jen samotná Anglie má 84 % obyvatel celého Spojeného království.

Evropa

Brexit skoro určitě posílí odstředivé tendence ve zbytku Unie. Konzervativní nacionalisté začnou v jednotlivých zemích volat po referendech o vystoupení z Unie dle britského vzoru. Mainstreamové strany, aby si udržely voliče, na to budou reagovat při jednáních o společných unijních pravidlech agresivnějším hájením úzce chápaných národních zájmů. Čímž pádem v unijních pravidlech přibude nesystematických výjimek a v důsledku toho budou z hlediska společných zájmů občanů Unie fungovat hůř. To bude posilovat nespokojenost s „Bruselem“. Atakdále.

Samozřejmě je možné, že se Unie vzpamatuje, a i to, že do ní Británie v budoucnu znovu vstoupí. Můžeme ale směle předpokládat, že v důsledku Brexitu se celkový rozpad Evropské unie stane o něco pravděpodobnější a přesun dalších kompetencí z členských států na unijní instituce o něco méně pravděpodobný.

Referendum je dosud nejčistším voličským střetem mezi dvěma vizemi Evropy, konzervativní versus liberální. Nebudu předstírat nestranost, moje sympatie jsou jasně na straně liberálů.

Liberální vize rozhodně není taková, že evropské země mají být degradovány na úroveň třeba českých krajů, to je slaměný panák vytvořený konzervativci (Václav Klaus něco takového kdysi tvrdil). Samozřejmě, že liberálové nemají všichni stejné názory, ale pokud jde o mě, rozhodně se domnívám, že Unie by měla zůstat podstatně decentralizovanějším útvarem, než jsou USA. A i ve Spojených státech platí, že federální vláda může vykonávat jen takové kompetence, které jí svěřuje Ústava, ve všech ostatních oblastech si mohou jednotlivé státy dělat, co chtějí.

Liberální vize Unie opravdu počítá s tím, že její členské státy nejsou a nebudou plně suverénní. Pro liberála státní moc existuje proto, aby sloužila občanům, nikoliv naopak, a pokud se občané demokraticky rozhodnou, že některé funkce státu je vhodné přenést na nadnárodní instituce, není to nic špatného.

V diskuzi o Evropě liberálové a konzervativci zjevně nemluví stejným jazykem. Z liberálního pohledu je absurdní konzervativní zvyk odůvodňovat odpor vůči evropské integraci tím, že dochází k omezování národní suverenity – no, ano, suverenita je omezena, ovšem z toho nutně nevyplývá, že se děje něco špatného. Omezení státní suverenity  není automaticky Zlo. K posouzení toho, zda je v pořádku nebo není, je nutné se ptát po konkrétních okolnostech.

Dnes je ovšem podle mě vhodná chvíle přiznat, že mi liberálvé máme plno kostlivců ve skříni.

Liberální obhájci Unie mají příliš často tendenci přehlížet reálné historické zkušenosti a reálnou dysfunkčnost unijních institucí, a současně jim připisovat přehnané schopnosti. Nejočividnější příklad: postupně jsem ztratil víru v oblíbený argument, že v případě rozpadu Unie by skončil mír v západní Evropě. Většina evropských zemí udržuje úzkou vzájemnou vojenskou spolupráci v rámci NATO, které vzniklo dlouho před EU, a bude moct existovat i po ní. Když se podíváme po světě, tak třeba v Latinské Americe, která se jako západní Evropa skládá z řady kulturně celkem podobných zemí, ale není tam žádný ekvivalent EU ani NATO, jsou vojenské konflikty mezi tamními státy přesto velmi vzácné – od 2. světové války sestávaly prakticky ze dvou pohraničních šarvátek mezi Peru a Ekvádorem (zdroj: Wikipedie). Vedle toho se tam konalo plno občanských válek a nějaké konflikty se zeměmi mimo Latinskou Ameriku, ale není jasné, jak by Evropská Unie mohla zabránit takovým situacím, pokud by k nim docházelo. Je pravda, že pokud dojde k rozpadu, je možné, že k němu dojde proto, že se v řadě evrospkých zemí dostanou k moci nacionalističtí šílenci, kteří pak rozpoutají válku, v naší realitě jsou však britští konzervativci, včetně té jejich části, která podporuje Brexit, relativně rozumní lidé. Nečekám, že po vítězství v referndu začnou kupříkladu řešit britské obchodí spory s evropskými státy pomocí válečného loďstva jako za starých časů. Je klidně možné, i když nikoliv zaručené, že případný rozpad Unie bude probíhat v podobně „nemilitarizovaném“ duchu jako Brexit, a spojenectví evropských států při něm bude zachováno.

Další věc:  mnozí liberálové mají nejvyšší čas přestat s moralizujícími kázáními na téma, že voliči jsou nedostatečně vděční za všechno dobro, které pro ně Unie udělala. Voliči právem očekávají, že politici budou prosazovat jejich zájmy. Předpovídám, že pokud liberální politici budou působit jako lidé, kteří nadávají voličům pro jejich nevděčnost, liberalismus nebude moc politicky úspěšná ideologie. Namísto toho je potřeba přiznat, že unijní instituce jsou v mnoha směrech dysfunkční a trpí značným demokratickým deficitem. Máme-li si získat důvěru našich konzervativních spoluobčanů, je třeba se k těmto problémům postavit čelem.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama