K posouzení této otázky jsou soudy jistě kvalifikovanější než Poslanecká sněmovna, ale to nechme stranou. Podívejme se raději, co se ze třech zmíněných dokumentů – stanovisko Ústavu státu a práva, stanovisko samotného ministerstva financí a posudek náčelníka generálního štábu, o kauze dozvíme.
Odpověď je stručná: nic moc.
Stanovisko Ústavu státu a práva
Tento Ústav je částí Akademie věd. Dle jeho organizačního řádu může vedle jiné vědecké činnosti vypracovávat posudky, zpravidla za úplatu, přičemž žadatel na jeho vypracování nemá nárok.Organizační řád neobsahuje žádná kritéria, na jejichž základě by Ústav posuzoval, zda žádosti o vypracování posudku má vyhovět, záleží na uvážení ředitele (což není zrovna ideální stav).
Ministru financí přirozeně z titulu jeho funkce nepřísluší řešit otázky viny či neviny poslankyně obviněné z trestného činu v souvislosti s jednáním, kterého se měla údajně dopustit jako ministryně obrany. No, řekněme, že Ing. Kalousek, ač je v posudku oslovován jako ministr, požádal Ústav jako soukromá osoba, zda by pro něho nevypracovali posudek, a že za to řádně zaplatil ze svého.
Dle organizačního řádu posudek vypracovává zaměstnanec Ústavu, jehož jméno v posudku musí být uvedeno, a tento musí být podepsán ředitelem. V případě tohoto posudku je přítomen podpis ředitele, ale nikoliv už jméno zaměstnance, který ho vypracoval. Ok, řekněme, že posudek napsal ředitel, JUDr. Jan Bárta Csc., sám.
Pozoruhodné je, že Ústav se uvolil vypracovat posudek ve velice krátkém čase (není v něm uvedeno datum kdy byl zadán, ale datum vypracování je 21.6. ) na základě zcela minimálních podkladů: „Zpracování vychází jednak z údajů obsažených ve Vašem požadavku, jednak z veřejně dostupných zdrojů. Neměl jsem k dispozici konkrétní smluvní dokumenty, a samozřejmě ani údaje z policejního spisu.
Vycházím proto z toho, že se jedná o nákup letounů CASA, že smlouva byla uzavřena v r. 2009 a že základní otázkou je, zda zadavatel měl povinnost nechat zpracovat znalecké posudky na ocenění majetku (letounu).“
Po tomto výčtu kusých podkladů následuje kategorické prohlášení: „Závěr je, že zadavatel tuto povinnost v žádném případě neměl“ He?
Ústav správně uvádí, že povinnost ocenit nakupovaný majetek se podle zákona o majetku státu vztahuje na majetek nakupovaný prostřednictvím veřejné zakázky jen pokud jde o zakázku zadávanou prostřednictvím tzv. jednacího řízení bez uveřejnění. Následně ovšem Ústav tvrdí, že zakázka na letadla v režimu jednacího řízení bez uveřejnění vypsána být nemohla, protože to prý právně prostě nejde. Česká pozice přitom uvedla, že právě o jednací řízení bez uveřejnění šlo.
V tuto chvíli nelze říci, kdo má pravdu, jelikož relevantní materiály nejsou veřejné, ale podstatné je, že Ústav pouze hádá. Navíc výčet okolností, za nichž může být zakázka vypsána v jednacím řízení bez uveřejnění v posudku Ústavu není úplný, a obsahuje jen ty situace, u kterých je vskutku nepravděpodobné, že by nastaly v souvislosti s nákupem letadel CASA. Přitom nějak pozapomněl na to, že jednacího řízení bez uveřejnění lze použít též, pokud zakázka může být z technických důvodů splněna pouze jedním zadavatelem (mám dojem, že vojenská letadla jsou poněkud úzkoprofilové zboží) a nebo v časové tísni.
Poté co Ústav vysvětlil, proč se podle jeho názoru nemohlo jednat o jeden určitý typ veřejné zakázky, poněkud mimoběžně s tím dospívá k závěru, že se na nákup letadel zákon o veřejných zakázkách vlastně vůbec nevztahuje. Podle zákona v době kdy Parkanová letadla kupovala, se totiž zákon nevztahoval na zakázky, jejichž předmětem je koupě vojenského materiálu, „je-li to nutné k zajištění bezpečnosti státu“. Jelikož v běžné časové tísni nebo jiných případech naléhavé nutnosti má stát možnost užít na místo klasické veřejné zakázky již zmíněný postup jednacího řízení bez uveřejnění, člověk by řekl, že výjimka se vztahuje na situace, kdy nepřátelské hordy plundrují území republiky a armáda nutně potřebuje kanóny. Ústav si ovšem myslí něco jiného. Nejde jen o to, že by měl benevolentní přístup k tomu, za jak naléhavých okolností lze výjimku uplatnit. Ústav se domnívá, že výjimka se vztahuje na nákup veškerého vojenského materiálu. He?
Nakonec se Ústav věnuje tomu, že ocenění nemusí nutně znamenat nezávislý znalecký posudek, může stačit, když si to příslušná instituce ocení sama.
Závěr stanoviska: „Při nákupu speciální techniky se povoluje i speciální postup. Jeho speciálnost spočívá ve zjednodušení, není zde povinnost porovnávání cen. Ve výsledku tedy zákon povoluje v těchto případech neporovnávat ceny, tedy použít přesně stejný postup jako třeba při nákupu spotřebního zboží v kamenném obchodě – přijmout cenu nabízenou prodávajícím“. He?
Odborné stanovisko ministerstva financí
Odborné stanovisko ministerstva financí (nepodepsané) vedle toho, že opakuje argumenty Ústavu, inovativně dodává, že cenu letadel beztak nelze posudkem určit, neboť letadla CASA jsou natolik unikátní zboží, že je nelze s ničím porovnat a tudíž zjistit jejich „cenu obvyklou“. To je skutečně problém u sofistikovaného vojenského materiálu a důvod, proč jsou vojenské zakázky obzvlášť náchylné ke korupci). Vlastně se tvrdí, že tržní cena neexistuje, protože neexistuje trh, podobně jako (prý) nelze určit tržní cenu Mony Lisy. Tím ovšem ministerstvo v konečném důsledku tvrdí, nejen že nelze letadla znalecky ocenit, ale ani že nelze zjistit, zda zakázka byla předražená, protože o předraženosti lze hovořit jen tehdy, když je nějaká tržní cena, s níž lze srovnávat. Dovoluji si tvrdit, že trh s vojenskými dopravními letadly, ač malý a zvláštní, přece jen existuje, a jejich předražený nákup je ekonomicky možný.
Druhý originální argument ministerstva financí spočívá ve sdělení, že nakupovat vojenský materiál mimo zákon o veřejných zakázkách je běžná, už 10 let trvající praxe. Což asi nikoho nepřekvapí.
Expertizní posudek náčelníka generálního štábu
Tento dokument z října 2008, označený jako „pro služební potřebu“ (je vhodné takové věci vyvěšovat na internetu?) podepsaný tehdejším náčelníkem generálního štábu generálporučíkem Pickem pouze oznamuje vládě, že armáda letouny CASA naléhavě potřebuje jako náhradu za zastaralé Antonovy. Jeho souvislost s čímkoliv mi doopravdy není jasná.
Update: Opravil jsem několik stylistických nesrovnalostí