Plán rekonstrukce státu je založen na devíti opatřeních, jejichž cílem není stát ani zvětšit ani zmenšit, ale „pouze“ zajistit, aby lépe fungoval. Z toho důvodu, pokud si ho nutně potřebujete zařadit do pravolevého spektra, nabízím jednoduchou pomůcku: můžete ho označit buď za spiknutí kavárenských intelektuálů ke zničení svobody a západní civilizace (varianta pro Liberální institut), nebo za pokus imperialistických neoliberálních kapitalistů oklamat vykořisťovaný lid falešnými sliby (varianta pro Deník Referendum). Pokud postrádáte potřebu provádět taková zařazení, jste cílovou skupinou projektu.
Návrhy jsou vypracovany odborníky na danou problematiku, včetně mé maličkosti. Všechny nás spojuje odpor proti esoterice amatérského „boje s korupcí“, živelně provozovanému v ČR různými idealistickými i méně idealistickými individui.
Navrhovaná opatření jsou stručně řečeno následující:
1) Udělat elementární pořádek ve financování volebních kampaní. Může to znít nepopulárně, ale podle našeho názoru možnost financovat kampaň za peníze ropné korporace z cizí země nepřispívá k rozvoji svobody a demokracie.
2) Prosadit elektronická majetková přiznání volených zástupců veřejnosti při nástupu do funkce, umožňující identifikovat záhadná obohacení v době výkonu těchto funkcí
3) Zveřejňování smluv uzavřených státem a jinými veřejnými institucemi na internetu. Již dnes si o ně občané mohou požádat pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, ale často narážejí na obstrukce.
4) Zrušit anonymní vlastnictví akciových společností, ideální to nástroj pro praní špinavých peněz a daňové úniky.
5) Jmenovat do představenstev a dozorčích rad společností ve veřejném vlastnictví osoby, které jsou kvalifikované tuto práci dělat, namísto politických trafikantů
6) Přijmout zákon o úřednících, čili o státní službě. Jeho přijetí bylo kdysi podmínkou vstupu ČR do Evropské unie, takže jsme ho samozřejmě přijali, jen díky neustálým odkladům nikdy nenabyl účinnosti. Jeho smyslem je zajistit, aby úředníci nebyli šikanování, případně vyhazováni z práce za dodržování zákonů.
7) Posílit nezávislost státního zastupitelství na vnějších tlacích.
8) Zajistit, aby občané viděli do legislativního procesu, a mohli tak účinně kontrolovat své zástupce
9) Rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu na kontrolu veškerého veřejného majetku
V dnešní oprávněně skeptické době projekt Rekonstrukce státu okamžitě po svém zveřejnění narazil na kritiku. První „kauza“ vznikla z toho, že jedním z odborníků, jimiž se zaštiťuje, je advokát Robert Pergl, předseda podivně pojmenovaného občanského sdružení Komora administrátorů veřejných zakázek, který je údajně „osobou podezřelou“. Jak bylo vysvětleno, Robert Pergl s námi konzultoval naši pozici k novele zákona o veřejných zakázkách. Nakonec jsme se rozhodli nezařadit reformu tohoto zákona, jelikož se domníváme, že tato cesta již byla vyzkoušena bez valného úspěchu a skutečné příčiny neslavného fungování veřejných zakázek leží jinde. Jelikož v dalších oblastech R. Pergl nemůže nabídnout mnoho know-how, jeho spolupráce s projektem tím de facto skončila. V rámci transparentnosti však pochopitelně bylo třeba jeho jméno uvést.
Dále se terčem kritiky stalo to, že k prohlášení se připojili někteří zákonodárci, o ušlechtilosti jejich motivů lze vzhledem k jejich minulosti pochybovat. Jelikož ovšem naším cílem není zakládat politickou stranu ani vést revoluci, jiná cesta k prosazení našich návrhů než přes poslance a senátory nevede. A to znamená, že se nemůžeme vyhnout ani poslancům pochybným. Vycházíme z toho, že pro občany je vedlejší, zda bude rekonstrukce státu provedena pomocí politiků upřímně přesvědčených o správnosti navrhovaných opatření, či pomocí politiků usilujících o vylepšení vlastního pošramoceného jména a jednajících z pudu politické sebezáchovy. Proto je náš projekt otevřený všem zákonodárcům, od véčkařů po komunisty.